Druhy pizzy: velký přehled stylů, které musíte znát
Neapolská, římská, americká, pinsa, plechovka… Druhů pizzy je víc, než se na první pohled zdá, a každý má svoje pravidla. Pojďme si je projít a ukázat si, čím se liší a kdy sáhnout po kterém.
Pizzu nedělí jen poleva, ale hlavně těsto, tvar a způsob pečení. Tenká a vláčná neapolská, křupavá římská, nadýchaná americká nebo lehká pinsa — to nejsou jen různé recepty, ale úplně jiné filozofie.
Dříve jsem si myslel, že pizza je prostě pizza — placka, omáčka, sýr, hotovo. Za své více než dvouleté snažení u domácí pizzy jsem ale pochopil, že rozdíl mezi neapolskou a římskou je skoro jako rozdíl mezi dvěma různými jídly. Liší se hydratace těsta, doba kynutí, teplota pečení i to, jak se výsledek jí. A v tom je krása — jakmile pochopíte styly, otevře se Vám úplně nový svět.
Jaké druhy pizzy tedy existují a čím se od sebe liší? To se dozvíte v dnešním článku. Pojďme se na ně podívat jeden po druhém.
Rychlé srovnání nejznámějších stylů
Než půjdeme do detailů, tady je přehled, který Vám pomůže zorientovat se na první pohled:
| Styl | Těsto | Typický znak |
|---|---|---|
| Neapolská | tenká, vláčná, vysoký nadýchaný okraj | pečená velmi rychle při ~450 °C |
| Římská (tonda) | velmi tenká, křupavá | křupavá jako cracker, „scrocchiarella” |
| Americká | silnější, nadýchané | více ingrediencí a toppingu, sytá, vydatná |
| Pinsa romana | oválné, vysoká hydratace, lehké | vzdušné, dlouze kynuté, snadno stravitelné |
| Na plech Sicilská | obdélníkové, vyšší | krájí se na kusy, ideální pro více lidí |
Neapolská pizza — královna mezi pizzami
Pokud existuje „pravá” pizza, je to tahle. Neapolská pizza má tenký střed, vysoký nadýchaný okraj (cornicione) a charakteristické tmavé „leopardí” skvrny od rychlého pečení v rozpálené peci. Těsto je vláčné, ne křupavé — pizza se v Neapoli skládá a jí příborem. Méně je tu víc: kvalitní rajčata, mozzarella, bazalka, olej. To je celé kouzlo.
Detailně jsem o ní psal v článku o neapolské pizze a taky o tom, jak vypadá pravá italská pizza.

Římská pizza — křupavá až do posledního sousta
Pravý opak neapolské. Římská tonda je vyválená na tenoučko a pečená déle, takže je po celé ploše křupavá jako cracker — Italové jí říkají „scrocchiarella” právě podle toho křupání. Žádný měkký okraj, žádné skládání. Kdo má rád pizzu, do které se zakousne a slyší to, bude nadšený.
Americká pizza — vydatná a sytá
Když se pizza dostala do USA, naložila si víc všeho — silnější těsto, víc sýra, víc toppingu. Americká pizza je vydatná, nadýchaná a v některých variantách (třeba chicagská „deep dish”) doslova hluboká jako koláč. Není to „lepší” ani „horší” pizza, je to prostě jiná škola se svým vlastním kouzlem.
Rozdílům jsem se věnoval podrobně v článku o americké pizze.
Pinsa romana — lehká a vzdušná
Oválná, výrazně lehčí a vzdušná. Pinsa stojí na směsi mouk s vysokou hydratací a dlouhým zráním těsta, díky čemuž je nadýchaná a podle nadšenců i lépe stravitelná. V posledních letech zažívá obrovský boom a stojí za vyzkoušení, i když je technicky o kousek náročnější.
Vše o ní najdete v samostatném článku o pinse romana.
Pizza na plech (al taglio)
Obdélníková, vyšší a praktická. Pizza na plech se peče ve velkém a krájí na kusy — v Itálii ji koupíte v pekárnách „na váhu”. Doma je to ideální volba, když pečete pro víc lidí a nechcete u trouby strávit celý večer skládáním jednotlivých koleček.
Postup máme rozepsaný v návodu na pizzu na plech.
A co konkrétní pizzy podle polevy?
Styl těsta je jedna věc, ale „druhy pizzy” často znamenají i klasické recepty podle polevy. Mezi nejznámější patří:
- Margherita — rajče, mozzarella, bazalka. Italská klasika a měřítko každé pizzerie.
- Marinara — bez sýra, jen rajče, česnek, oregano a olej. Nejstarší a nejjednodušší.
- Quattro formaggi — čtyři sýry pro milovníky výrazné chuti.
- Capricciosa, Diavola, Prosciutto — variace se šunkou, salámem či pikantní klobásou.
Inspiraci na to, co všechno na pizzu patří (a co radši ne), najdete v článku co dát na pizzu. A jestli máte rádi experimenty, mrkněte na neobvyklé variace pizzy.
Začínáte? Sáhněte po pizze na plech — odpouští chyby a nepotřebuje extrémní teplotu. Chcete autentickou Itálii a máte čím rozpálit pec? Jděte do neapolské. Vaříte pro partu? Plech nebo římská na velkém plátu. Není špatná volba — jen jiná chuť.
A který druh pizzy je Váš nejoblíbenější — držíte se neapolské klasiky, nebo experimentujete? Dejte nám vědět do komentářů. Děkujeme a buon appetito!
Časté dotazy
Jaký je rozdíl mezi neapolskou a římskou pizzou?
Neapolská má tenký střed, vysoký vláčný okraj a peče se velmi rychle při vysoké teplotě. Římská pizza je po celé ploše tenká a křupavá jako cracker. Zjednodušeně: neapolská je měkká, římská křupavá.
Je pinsa to samé co pizza?
Ne. Pinsa je oválná, používá směs mouk s vyšší hydratací a delší zrání, díky čemuž je lehčí a vzdušnější. Je to samostatný styl, byť pizze blízký.
Který druh pizzy je nejlehčí?
Za nejlehčí a nejlépe stravitelné se obecně považují dlouze kynuté styly s vysokou hydratací — typicky pinsa a poctivá neapolská s dobře vyzrálým těstem.
Kam pokračovat dál
Neapolská pizza od A do Z
Královna mezi pizzami — jak ji zvládnout i doma.
Co dát na pizzu
Ať máte jakýkoli styl těsta, poleva rozhoduje. Inspirujte se.
Limoncello Spritz k pizze
Svěží italský aperitiv, který se k pizze hodí jako ulitý.
