Druhy pizzy: velký přehled stylů, které musíte znát

Neapolská, římská, americká, pinsa, plechovka… Druhů pizzy je víc, než se na první pohled zdá, a každý má svoje pravidla. Pojďme si je projít a ukázat si, čím se liší a kdy sáhnout po kterém.

Zapamatujte si

Pizzu nedělí jen poleva, ale hlavně těsto, tvar a způsob pečení. Tenká a vláčná neapolská, křupavá římská, nadýchaná americká nebo lehká pinsa — to nejsou jen různé recepty, ale úplně jiné filozofie.

Dříve jsem si myslel, že pizza je prostě pizza — placka, omáčka, sýr, hotovo. Za své více než dvouleté snažení u domácí pizzy jsem ale pochopil, že rozdíl mezi neapolskou a římskou je skoro jako rozdíl mezi dvěma různými jídly. Liší se hydratace těsta, doba kynutí, teplota pečení i to, jak se výsledek jí. A v tom je krása — jakmile pochopíte styly, otevře se Vám úplně nový svět.

Jaké druhy pizzy tedy existují a čím se od sebe liší? To se dozvíte v dnešním článku. Pojďme se na ně podívat jeden po druhém.

Rychlé srovnání nejznámějších stylů

Než půjdeme do detailů, tady je přehled, který Vám pomůže zorientovat se na první pohled:

Styl	Těsto	Typický znak
Neapolská	tenká, vláčná, vysoký nadýchaný okraj	pečená velmi rychle při ~450 °C
Římská (tonda)	velmi tenká, křupavá	křupavá jako cracker, „scrocchiarella”
Americká	silnější, nadýchané	více ingrediencí a toppingu, sytá, vydatná
Pinsa romana	oválné, vysoká hydratace, lehké	vzdušné, dlouze kynuté, snadno stravitelné
Na plech Sicilská	obdélníkové, vyšší	krájí se na kusy, ideální pro více lidí

Neapolská pizza — královna mezi pizzami

Pokud existuje „pravá” pizza, je to tahle. Neapolská pizza má tenký střed, vysoký nadýchaný okraj (cornicione) a charakteristické tmavé „leopardí” skvrny od rychlého pečení v rozpálené peci. Těsto je vláčné, ne křupavé — pizza se v Neapoli skládá a jí příborem. Méně je tu víc: kvalitní rajčata, mozzarella, bazalka, olej. To je celé kouzlo.

Detailně jsem o ní psal v článku o neapolské pizze a taky o tom, jak vypadá pravá italská pizza.

Pravá Neapolská pizza — Neapolská Margherita s vysokým okrajem a tmavými skvrnami — poznávací znak rychlého pečení.

Římská pizza — křupavá až do posledního sousta

Pravý opak neapolské. Římská tonda je vyválená na tenoučko a pečená déle, takže je po celé ploše křupavá jako cracker — Italové jí říkají „scrocchiarella” právě podle toho křupání. Žádný měkký okraj, žádné skládání. Kdo má rád pizzu, do které se zakousne a slyší to, bude nadšený.

Americká pizza — vydatná a sytá

Když se pizza dostala do USA, naložila si víc všeho — silnější těsto, víc sýra, víc toppingu. Americká pizza je vydatná, nadýchaná a v některých variantách (třeba chicagská „deep dish”) doslova hluboká jako koláč. Není to „lepší” ani „horší” pizza, je to prostě jiná škola se svým vlastním kouzlem.

Rozdílům jsem se věnoval podrobně v článku o americké pizze.

Pinsa romana — lehká a vzdušná

Oválná, výrazně lehčí a vzdušná. Pinsa stojí na směsi mouk s vysokou hydratací a dlouhým zráním těsta, díky čemuž je nadýchaná a podle nadšenců i lépe stravitelná. V posledních letech zažívá obrovský boom a stojí za vyzkoušení, i když je technicky o kousek náročnější.

Vše o ní najdete v samostatném článku o pinse romana.

Pizza na plech (al taglio)

Obdélníková, vyšší a praktická. Pizza na plech se peče ve velkém a krájí na kusy — v Itálii ji koupíte v pekárnách „na váhu”. Doma je to ideální volba, když pečete pro víc lidí a nechcete u trouby strávit celý večer skládáním jednotlivých koleček.

Postup máme rozepsaný v návodu na pizzu na plech.

A co konkrétní pizzy podle polevy?

Styl těsta je jedna věc, ale „druhy pizzy” často znamenají i klasické recepty podle polevy. Mezi nejznámější patří:

Margherita — rajče, mozzarella, bazalka. Italská klasika a měřítko každé pizzerie.
Marinara — bez sýra, jen rajče, česnek, oregano a olej. Nejstarší a nejjednodušší.
Quattro formaggi — čtyři sýry pro milovníky výrazné chuti.
Capricciosa, Diavola, Prosciutto — variace se šunkou, salámem či pikantní klobásou.

Inspiraci na to, co všechno na pizzu patří (a co radši ne), najdete v článku co dát na pizzu. A jestli máte rádi experimenty, mrkněte na neobvyklé variace pizzy.

Který styl zvolit doma?

Začínáte? Sáhněte po pizze na plech — odpouští chyby a nepotřebuje extrémní teplotu. Chcete autentickou Itálii a máte čím rozpálit pec? Jděte do neapolské. Vaříte pro partu? Plech nebo římská na velkém plátu. Není špatná volba — jen jiná chuť.

A který druh pizzy je Váš nejoblíbenější — držíte se neapolské klasiky, nebo experimentujete? Dejte nám vědět do komentářů. Děkujeme a buon appetito!

Časté dotazy

Jaký je rozdíl mezi neapolskou a římskou pizzou?

Neapolská má tenký střed, vysoký vláčný okraj a peče se velmi rychle při vysoké teplotě. Římská pizza je po celé ploše tenká a křupavá jako cracker. Zjednodušeně: neapolská je měkká, římská křupavá.

Je pinsa to samé co pizza?

Ne. Pinsa je oválná, používá směs mouk s vyšší hydratací a delší zrání, díky čemuž je lehčí a vzdušnější. Je to samostatný styl, byť pizze blízký.

Který druh pizzy je nejlehčí?

Za nejlehčí a nejlépe stravitelné se obecně považují dlouze kynuté styly s vysokou hydratací — typicky pinsa a poctivá neapolská s dobře vyzrálým těstem.

Doporučené pokračování